27.07.2010
Stavba městečka z lega v našem sboru.
Verš našeho sboru na rok 2010:
"Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království." (2. Timoteovi 4.18)
Jsme komunitou lidí, kteří si na sebe zvykají. Až na výjimky tu nejsme dlouho. Tradiční členové církve však mají úplně stejné místo jako právě příchozí, kteří se ještě členy nestali a teprve nás pozorují. Generačně jsme poměrně vyváženi. Šedé hlavy se tu mísí s potěrem, radost máme z rodin.
Nemáme žádný kostel ani zvláštním způsobem vysvěcenou místnost. Používáme vypůjčené prostory. Do konce září roku 2009 jsme byli v domě na náměstí, který má svou svatou minulost. Dům patří židovské obci a dnes v jeho přízemí nájemci čile obchodují a nám pronajímali první patro. Už jsme se tam nevešli. Dnes je namísto nás naše spřátelená neziskovka Cesta integrace s občanskou poradnou a my jsme v Olivovně, tedy v Olivově dětské léčebně na konci Říčan, směrem na Kostelec nad Černými Lesy.
Dříve to byl sirotčinec, který postavil mecenáš Alois Oliva. V Olivovně nechyběla kaple, která prošla za socialismu složitým vývojem. To, co je z ní dnes, to nám znamenitě slouží. Jste zváni na návštěvu. Nenechte se odradit bránou, recepcí a přezouváním. Jen vystoupejte po schodech do prvního patra třeba jako diváci. Utéct můžete vždycky a zůstat taky vždycky.
Chcete-li nás zařazovat podle věrouky, jsme protestanté zřejmě dost konzervativního typu, Nicméně způsoby vyjádření a projevů se řídí jediným pravidlem: aby byly srozumitelné dnešnímu člověku a dovolily mu položit otázku. Odpověď pak nepředkládáme jako na stříbrném podnosu, ale hledáme ji, protože ani my nejsme vševědoucí.
Nejsme povoláni dělat ze všech lidí evangelíky, proto jsme pokud možno uctiví ke katolíkům, židům, husitům, nevěrcům či jinověrcům. Pán Bůh nás neposlal říkat kam kteří lidé po smrti půjdou a komandovat jejich víru. Máme poslání povzbuzovat každého ve víře ve všemohoucího Boha, který stvořil svět, řídí jej a řídit bude. Žijeme z jistoty, kterou nemáme v sobě, ale v Ježíši Kristu. Nemáme se čeho bát. Ani moderních bolševiků, kteří by nám chtěli komandovat, co se má a nemá.
Víme, co je to pokání. A chceme se ho držet, protože jen tam, kde se odpouštějí hříchy, roste radost a pokoj. I my jsme viníci a zcela nezaslouženě jsme dostali milost. Jeden vedle druhého tedy patříme k církvi, která byla je a bude.
27.07.2010
Přečtěte si program našich společných setkání a skupinek na následující dny.
09.05.2010
Jessica - dcera Richarda a Lucindy bude mít 29. 5. 2010 svůj velký den. Richard a Lucinda, američní misionáři, jsou blízkými přáteli našeho sboru, kde působili v letech 1992 - 2004. Celá rodina včetně dětí aktivně pracovali a byli oporou ve všech oblastech sborového života.
18.10.2009
Členské shromáždění zvolilo první Staršovstvo a souhlasilo se vznikem samostatného sboru.
08.06.2009
Křesťanské církve v Říčanech se připojily k akci Celonárodní čtení Bible, které proběhlo u příležitosti vydání nového překladu Bible.
28.11.2008
V neděli 23. listopadu jsme měli možnost shlédnout velmi zajímavé fotografie a videa z misijní cesty Miriam a Jany v Etiopii, zemi s bohatou a křesťanskou historií, pohostinnými a vřelými lidmi, jak jsme se dozvěděli, a trpící velkou chudobou.
27.10.2008
Jaký byl sborový výlet na ranč?
Jednou větou: „Požehnaný!“. A kdo jste byl nebo i nebyl, přečtěte si, jak jsem to viděl já.
04.08.2008
V Říčanech ale nepatříme mezi nejstarší církevní práce. Jsme jednou ze čtyř církví pracujících pravidelně v našem městě (Římskokatolická farnost, Československá husitská obec a stanice Českobratrské evangelické církve). O nás pár slov:
